Informace o poskytovatelích zdravotní péče jsou k dispozici na internetových stránkách Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, kde je možno pomocí zadaných kritérií vyhledat konkrétní zdravotnické zařízení a detailní informace o něm, mj. též informaci o tom, se kterými zdravotními pojišťovnami má dané zařízení uzavřeny smlouvy.

Pojištěnec českého veřejného zdravotního pojištění má právo zejména:

• na výběr zdravotní pojišťovny. Zdravotní pojišťovnu lze změnit jednou za 12 měsíců, a to vždy jen k 1. lednu následujícího kalendářního roku. Přihlášku je pojištěnec nebo jeho zákonný zástupce povinen podat vybrané zdravotní pojišťovně nejpozději 6 měsíců před požadovaným dnem změny. Přihlášku ke změně zdravotní pojišťovny k 1. lednu kalendářního roku lze podat pouze jednu, k případným dalším přihláškám se již nepřihlíží, a to ani tehdy, jsou-li podány ve stanovené lhůtě
  Při narození dítěte se však právo na výběr zdravotní pojišťovny nepoužije, dnem narození se totiž dítě stává pojištěncem zdravotní pojišťovny, u které je pojištěna matka dítěte v den jeho narození. Změnu zdravotní pojišťovny dítěte může jeho zákonný zástupce provést až po přidělení rodného čísla dítěti, a to ke dni stanovenému v tomto ustanovení, a zdravotní pojišťovna je povinna jeho žádosti vyhovět bez průtahů. Zdravotní pojišťovna není oprávněna stanovit pojištěnci dobu, po kterou u ní bude pojištěn, nebo vztah pojištěnce ke zdravotní pojišťovně sama ukončit. Zdravotní pojišťovna není oprávněna přijmout pojištěnce v jiných lhůtách, než je uvedeno v tomto ustanovení

PRÁVA PACIENTA VE VZTAHU K LÉČBĚ:

Ve vztahu k léčbě platí, že pacient má v souladu s § 28 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni. Pacient má při poskytování zdravotních služeb dále právo:

• na úctu, důstojné zacházení, na ohleduplnost a respektování soukromí při poskytování zdravotních služeb v souladu s charakterem poskytovaných zdravotních služeb,

Vstupem České republiky do Evropské unie dnem 1.5.2004 začala ČR aplikovat evropské právní předpisy v oblasti sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění.Nejvýznamnějšími předpisy v této oblasti jsou tzv. koordinační nařízení, která ponechávají národní předpisy členských států beze změn a nahrazují jen ta vnitrostátní pravidla, která by mohla být pro osoby migrující v rámci EU nevýhodná. Těmito nařízeními jsou nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, která s účinností od 1.5.2010 nahradila do té doby používaná nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a nařízení Rady (EHS) č. 574/72.

Směrnice o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči není, na rozdíl od evropských nařízení, přímo závazná v členských státech, pro které je určena. Aby bylo dosaženo výsledku, který stanoví, je tedy nutné, aby její ustanovení byla transponována do vnitrostátních právních předpisů jednotlivých členských států.

V současné době se v členských státech postupuje v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora (ESD), ze které vychází i text samotné Směrnice.